Michaela Manišová

Narodila jsem se v roce, kdy bouchnul Černobyl, na sjezdu KSČ byla schválena 8. pětiletka, ES se rozrostlo o Pyrenejský poloostrov a Mswati III. se stal králem Svazijska..ne, to už jsem moc daleko.

Moji lásku k cestovnímu ruchu rozdmýchalo setkání s tehdy úspěšným podnikatelem a majitelem jedné z největších cestovních kanceláří u nás. Vzpomínám si, že jsem jeho životopis četla před spaním a nevynechala jedinou příležitost se s ním setkat. Chudák babička, musela tehdy chodit se mnou. V době, kdy začínal podnikat, jeho nejoblíbenějším outfitem byly džíny a tenisky. První věc, kterou máme společnou. Když mohl on, tak i já vybududuji impérium pro plážové povaleče.

Dalo by se tedy předpokládat, že mé kroky, po absolvování povinné školní docházky, povedou na střední hotelovou školu, ale ne, já to do toho cestovního ruchu vzala oklikou. Odmaturovala jsem na obchodní akademii, kde se mi vryla pod kůži hra s čísly „Má dáti a dal“. Dalším studiem jsem se již vrátila na tu moji vysněnou cestu za úspěchem. Absolvovala jsem Vyšší odbornou školu CR a bakaláře doděla na VŠO.

Budování něčeho

Během studií jsem pracovala jako recepční v jednom žižkovském hotelu. Moc mě bavila práce s lidmi, čísly, nahazování rezervací atd. A pak už to šlo ráz na ráz. Ze Žižkova jsem se přesunula ke Karlovu mostu, poté do hotelu u Národní třídy a pak již jen vzestup výš, až na Hrad, přesněji řečeno, tři tramvajové zastávky za něj. S odstupem času mohu říci, že práce pro největší český hotelový řetězec, byla pro mě nejzásadnější. Měla jsem tu možnost setkat se s Radkou Telyčkovou a dva dny na školení hltat její slova o revenue managementu..hele, a taky nosí kecky.. Radka mi dala směr a tehdejší pan ředitel šanci. Tužka, papír, reporty, Excelovské tabulky a čísla se staly mým každodenním chlebem. Než mi Radka a Jarka nabídly práci v Pomáháme Hoteliérům, nabírala jsem zkušenosti ještě v několika dalších hotelech. Jsem strašně moc ráda, že mě holky mezi sebe vzaly. Vidět to jejich nadšení pro práci, vlastně pro všechno, co dělají, moct se od nich učit. Je mi velkou ctí být tím dalším kolečkem v tom dokonale fugujícím stroji.

Michaela

P.S. Trochu jsem se od svého snu odklonila. Ale tenisky stále nosím..a vlastně kdo ví, třeba se jednou také nechám vyfotit na křídle svého letadla.

Jo a Intel započal výrobu mikroprocesoru Intel 80386. No nebyl rok 1986 vážně úrodný?:-)

KONTAKT