Kristýna Indrová

Když se všichni spolužáci chtěli stát astronauty, právníky nebo popeláři, já jsem měla jasno v tom, že budu mít svůj stánek a prodávat kopečkovou zmrzlinu. Zmrzlinu teď sice neprodávám, ale radost lidem se snažím rozdávat pořád.

Cestovní ruch byl tak nějak prodlouženou myšlenkou k původnímu podnikatelskému záměru. Práce v turismu mě vždycky lákala a byla mou vášní. Propojuje koníček a způsob obživy v jedno. Když nás při první rodinné dovolené na řecké Krétě obsluhovali dva slováci, říkala jsem si, že bych taky ráda v budoucnu zažila podobné léto. Když se nám pak ve třeťáku na Hotelové škole naskytla možnost jet na léto pracovat do Řecka, ani chvilku jsem neváhala. Dvě letní sezony jsem pracovala jako servírka na ostrově slunce, Rhodos.

V průběhu bakalářského studia VŠE a magisterského studia VŠO (jak jinak než cestovního ruchu) jsem vyzkoušela řadu různých stáží a brigád v oboru. Pracovala jsem jako servírka v hotelu Hilton v Karlíně, jako recepční v malém hotýlku Dolce Villa v Nebušicích a také jako asistentka na obchodním oddělení hotelového řetězce Vienna House. Během magisterského studia na Vysoké škole obchodní jsem odjela na Erasmus do Rakouska. 

Studijní pobyt přinesl nejen spousty nových zkušeností, skvělých zážitků a také přátelství na celý život. Po vysoké škole jsem se rozhodla zkusit život ve Španělsku, což bylo vždycky mým snem. A tak nějak prozradím, že Španělsko má co dočinění s již zmiňovaným přátelstvím na celý život. Začátky nebyly jednoduché. Jak se však říká, co tě nezabije, to tě posílí.

Po pár měsících studia španělštiny a hledání práce,se na mě usmálo štěstí. Narazila jsem na skvělou pracovní nabídku ve společnosti Booking.com. Začínala jsem na zákaznické lince a starala se o nejrůznější trampoty turistů a hoteliérů z celého světa. Postupně jsem se vypracovala na seniorskou pozici, kde jsme měli na starosti problémy většího měřítka, stížnosti v médiích, podvody atd. Dvouletá zkušenost mě naučila lépe vycházet s různými lidmi všech národností, kultur a nálad :) a rozvinula mé komunikační schopnosti. Co nejdůležitějšího jsem si však odnesla je to že “ne” není odpověď a i ta nejsložitější situace má své řešení. Najít ho je někdy výzva, ale o to je pak výsledek uspokojivější.

Po dvou letech jsem se rozhodla pro návrat do rodné Prahy a jsem moc ráda, že mi osud do cesty postavil holky z Pomáháme Hoteliérům. Koncept společnosti mě moc baví a jsem ráda, že své zkušenosti můžu předávat dál. Zároveň mě těší, že se každý den učím něco nového od profesionálů jako je Jarka, Romča a ostatní členové našeho holčičího týmu.

KONTAKT